Psychogenní zácpa

Na začátek si dovolím citovat z knihy Zdeňka Matějčka - Škola rodičů (Maxdorf, 2000, ISBN80-85912-29-5):

"Nejčastěji se to stává dětem ve věku kolem dvou tří let, ale viděl jsem podobné obtíže ještě u dětí předškolních, ba dokonce i na začátku školního věku. Jak to vypadá? Dítě už zpravidla chodilo na hrníček docela spolehlivě a pravidelně - nic zlého by nikdo netušil. Ale pak se z nějakého důvodu stalo, že dítě mělo zácpu. Někdy v důsledku nesprávné diety, někdy při běžném infekčním onemocnění nebo po něm, ale někdy jen změnou prostředí. Například u některých citlivých dětí stačí, aby na několik dní přijely na návštěvu k babičce na venkov, a poruší se rytmus jejich vyměšování tak, že nejdou na záchod třeba několik dní. Stolice je pak tuhá a ostrá, nejde ven sama, ale dítě ji musí vytlačovat - a to dlouho trvá, je to nepříjemné a někdy to i skutečně bolí. A jestliže se to dvakrát či víckrát opakuje, stane se, že dítě se podvědomě dalšího kakání bojí, brání se, podvědomě stolici v sobě zadržuje - a tím jen celý cyklus vyměšování zdržuje a své těžkosti stupňuje a prodlužuje."

My jsme se s problémem psychogenní zácpy setkali u naší dcerky ve věku 2 let. Výše uvedená kniha, která věnuje psychogenní zácpě 2 stránky, se nám stala jediným návodem, jak se s psychogenní zácpou vypořádat. Dále jsme čerpali z diskusí na internetu, které nás především uklidňovaly, že v tom nejsme sami. Naše (výborná!) dětská lékařka nám předepsala prostředek na změkčení stolice, ale více informací nám nebyla schopna poskytnout.

Ze zkušeností na internetu jsme se dozvěděli, že dotyční často bojovali s psychogenní zácpou 1 rok. Bylo tomu tak i u nás. Pravděpodobně ale záleží na psychické odolnosti dítěte, jeho věku,.... Interval vyprazdňování se u jednotlivých dětí pohyboval mezi 3 - 7 dny.

Co s tím?

• V prvé řadě je nutno zajistit změkčení stolice. Tzn. dostatečný příjem ovoce a zeleniny a tekutin. Osvědčené jsou samozřejmě švestky v jakékoliv podobě, ale i meruňky.... Jako výborný prostředek se nám osvědčila i zakysaná smetana nebo teplý pudink s ovocem. Samozřejmostí je vynechat z jídelníčku veškerou čokoládu a obecně potraviny, které "staví". Existují i léky, které stolici změkčují, ale ty jsme nakonec nevyužili a vystačili jsme si s přirozenou úpravou stravy. Na doporučení jsme vyzkoušeli i čípky do zadečku, ale efekt byl spíše opačný. Dcerku velmi stresovaly a o to urputněji se snažila stolici zadržet, což se jí i povedlo.
• Mast na zadeček. Často se může stát příčinou psychogenní zácpy i malinká trhlinka v oblasti konečníku, která dítě bolí a velmi dlouho se hojí. Dětská lékařka nám doporučila mastičku "Faktu", kterou jsme pravidelně zadeček uvnitř mazali (malíčkem, pozor na ostré nehty). Po odeznění potíží jsme přešli na měsíčkovou mastičku v případě potřeby (např. zarudlý řitní otvor).
• Změnit místo, kde se dítě vyprazdňuje. Je možno přejít z nočníku na velký záchod (zakoupit hezké dětské prkénko), posadit dítě mezi oblíbené hračky, pustit mu pohádku,... nebo mu dát igelit do jeho dětského domečku, nechat ho vykakat v teplé vaně (stolici nutno okamžitě vylovit a dítě osprchovat), ....
• Zavést pravidelnost v posazování na nočník. Je doporučováno 2x denně (ale u nás se nakonec osvědčilo jen 1x denně večer, záleží na každém dítěti).
• Chválit, chválit, chválit za každý úspěch i jen obyčejný pokus.
• Pocit bezpečí. Někdy se dítě může cítit bezpečně samo (kdy se samo vykaká v koutečku na krásný bílý koberec...zase je nutno ho pochválit!), ale často tento pocit bezpečí zažívá v mámině náruči.
• Trpělivost. Trpělivost. Trpělivost.
• Důvěra. Důvěra, že to dítě zvládne. Rodiče často mohou propadat depresi, že dlouhodobé zadržování stolice je pro dítě nezdravé. Tady opravdu nezbývá nic jiného než věřit, že to dítě zvládne. Že to zvládne celá rodina. Opravdu k největšímu posunu u nás došlo, když jsme problém psychogenní zácpy přijali jako fakt, zavedli jsme si pevný režim (strava, vyprazdňování) a dcerce jsme se maximálně přizpůsobili. V praxi to vypadalo tak, že jsme zavedli každodenní koupání v teplé vaně, kde se dcerka uvolnila. Jakmile začala jevit známky nervozity, vzala jsem ji do náruče a společně jsme se koukaly do zrcadla a dělaly srandičky (já mezitím nenápadně cvičila s nožkama, abych podpořila vyprazdňování). Dcerka se při tomto "řádění" vykakala. K tomuto rituálu jsme ale nedospěli hned, trvalo nám několik týdnů, než jsme jej "objevili". Postupně (počítáno na týdny, možná i měsíce) jsme přešli na nočník před zrcadlem, postupně stačilo jen naše objetí, ... a rok se s rokem sešel a problém byl pryč.
• (Úplatky). Tohle je takový sporný bod a nechávám ho na opravdu dobrém uvážení rodičů a jako opravdu poslední možnost. Proč ho vůbec uvádím? Psychogenní zácpa u dcerky odezněla, už jsme si nedělali takové starosti s jídelníčkem, pitným režimem (ovoce, zelenina každý den, hodně pít - to je i nadále samozřejmost), ale po roce a půl se zácpa nečekaně vrátila. Situace stejná a přece úplně jiná. Dcerka se nedala už tak snadno "oblafnout" a velmi dlouho jsme hledali recept, jak na ni. Tentokrát se osvědčily "úplatky". Samy o sobě by nepomohly, ale v kombinaci s důslednou úpravou stravy, vhodným načasováním, mým objetím, a hlavně psychickou pohodou - s dcerkou jsme si povídaly a těšily se, jak si bude hrát s vláčkem, ... se to podařilo. Dcerce jsme slíbili odměnu (další vagónek), jakmile se opět vykaká.....a najednou začala kakat každý či každý druhý den. Byla to taková sázka do loterie, protože kdyby se to poprvé nepovedlo, mohlo by být dítě spíše stresováno, že nedostalo dárek. Také je nutno důsledně zvážit vyzrálost dítěte (u malých dětí bych to v žádném případě nedoporučovala), protože dítě musí po nějakém čase pochopit, že už další dárky nebudou.

Přeji hodně trpělivosti a zdravé děti.