23.4.2008 9:03:01 Maku
Re: a co psycholog?
Ve 3,5 letech jsme toto martýrium u syna také prožívali. Myslela jsem si, že je to u nás projevem žárlivosti (malý sourozenec), tak jsem konzultovala s psycholožkou. Ta mě z toho hned vyvedla, ze u dětí kolem 3 let bývá problém se stolicí častý právě po prodělané zácpě nebo při trhlinkách v konečníku, kdy to dítě při tlačení bolí. Říkala mi, že je důležité upravit stravu, změnit prostředí, kde se vykaká (např. nočník na jiné místo, kakat do vany, atp.) a pak to chce čas.
Než jsem sama pochopila, že syn se nezvládne sám vykakat, zkoušela jsem nechávat ho sedět dlouho na nočníku, čípky, domlouvání, nic nepomáhalo. Až to došlo tak daleko, že odmítal sednout si kamkoliv na nočník, záchod nebo do vany. Takže to pak u nás vypadalo tak, že se od druhého dne kroutil a plakal, jak to v sobě zadržoval a 3.den to po velkých bojích stejně neudržel a vykadil se do kalhot nebo na zem (když byl nahatý). Samozřejmě jsme upravili stravování (mazání zadečku, pití, ovoce, zelenina, šťávičky, vlažná voda po ránu, vláknina, lněné semínko, lžíce oleje do jídla, červená řepa - je trošku projímavá a nám stolici pěkně změkčovala a samozřejmě odměna).
Po čase se povedlo po 3.denní pauze kakat na zem (za hrozného řevu - chování bylo nutné v době zadržování). Pak jsme odjeli k babičce a nějak jsme to probírali, že bude lepší kakat na noviny, aby se to lépe uklidilo. Ani jsem tomu nepřikládala takový důraz, ale u syna to zázrakem zabralo a chodil na stále připravené noviny. A pak už netrvalo dlouho, kdy jsme po ruce najednou rychle neměli noviny a než jsem pro pro ně došla, už se sám sápal na záchod. A bylo vyhráno.
Bylo to hodně nepříjemné období, kdy jsem neuměla synovi pomoct v jeho boji, ale naštěstí to u nás netrvalo tak dlouho. Tak držím všem bojovnicím a bojovníkům palce, aby se vše upravilo brzy a bylo po problémech.
Odpovědět