To znám

Znám a to mi nejsou 2, nýbrž 29. Válčím s tím, kam mi paměť sahá. Kolem 3 let mi operovali tlusté střevo, následky cítím občas ještě dnes. Jestli to začalo před tím nebo až po operaci fakt nevím. Vzpomínky na dětství jsou bohaté na chvíle dlouhého urputného tlačení, pláče a bolavého břicha. Mohlo se mi chtít sebevíc, tělo nedovolilo. Dost pomohla radikální změna stravování, kvůli potravinovým alergiím (říkám si, jestli se na těch zácpách taky nepodepsaly), ale to mi bylo už přes 20 - bez mléčných výrobků, málo masa, hodně obilnin a zeleniny. Důležitý je pitný režim, chce to dostatečný přísun tekutin na změkčení. Normálně jsem si schopna dojít jen na důvěrně známých záchodech, ale i tak tam trávím asi nadprůměrně času. A nesmí mi nikdo chodit na chodbě před záchodem, natož čekat až se WC uvolní, pak je to zabitý. Veřejné a jiné hromadné záchody nepřipadají do úvahy, cestování je horor, po 3 dnech se bolestí už ani nenarovnám. Jediná šance je mít WC nejmíň hodinu pro sebe a všude okolo absolutní klid (nejlépe hluboká noc),jediné vyrušení a vše je v háji. Faktu mast na trhlinky stálá součást lékarničky. A patřím k chronickým čtenářům na WC - mozek se zaměstná, tělo uvolní a dá si říct. Vhodné ovšem až pro starší děti, ale můžete zkusit obrázkové knížky (mám dojem, že v předškolním věku jsem si je s sebou nosila). Vhodné je pak více záchodů v domácnosti . Pokud budou vaše děti vyvádět, že nechtějí jet na jinak populární školní výlety, akce či tábor, vězte, že tady může být zakopaný pes. Trapný problém, o kterém si s okolím moc nepromluvíte (no dnes už jsem otrlá, ale v pubertě nepředstavitelné). Děsím se toho, že tělo bude reagovat stejně i při porodu (to bych asi nejsnáz porodila sama doma ve sklepě, kam nikdo neleze a není tam nic slyšet). Omlouvám se, za dlouhý příspěvek, ale já už se tím v životě natrápila...