Přidat názor k článku Pro koho jsou plenky pohodlné?

Důvody proč nesoudit žádný z přístupů a postupů mi daly moje děti.
Používala jsem (u obou) jednorázové pleny, přešla na látkové a u chlapečka (je to mladší sourozenec (tzn. měla jsem doma na starost i dvoulete batole) nejakou dobu praktikovala bezplenkování. A resume?
Přebalovala jsem stejně často látku jako papír.
Puch někdy byl větší v látce, nekdy v papíru. Myslím, že tady je to o tom co dítě a potažmo kojící matka jí.
Oběma bylo šumák, že jsou v počůrané nebo pokakané plence. Leckdy jí ani nechtěli vydat jak si v hnoji lebedili.
A bezplenkování fungovalo od ctyř měsíců tak do roka pak se zaseknul a jen do plenky. Když jsem ho nechala bez tak se prostě nevykakal a kdybych ho držela nad nočníkem tak si vyřval kýlu.
Nikdy jsem netlačila na pilu, výsledkem byl totiž vždycky krok zpátky. Začali se potom například s pokakanou plenkou schovávat a když jsem je vyhmátla tak za nic nepřiznali, že neco v plence mají.
Dopadlo to tak, že s plínkama skončili +- ve dvou letech téměř ze dne na den. Na noc je pak ještě nějakou dobu měli.
A protože v mém okolí to je věčné a vděčné téma, vyslechla jsem mraky různých scénářů.
Můj názor na celou tuhle oblast je, že rodiče se tím zbytečně zabývají, trápí, moc o tom mluví a děti to vnímají. Cím víc rodič chce tím hůř to jde. Napadá mě paralele s otěhotněním.
Podle mě to má každé dítě nějak naprogramované. Některému se mozeček vyvíjí rychleji v oblasti sociálních dovedností, jinému motorika, dalšímu imaginace. A je zcela vyjímečné když se v současné uspěchané době dítě vyvíjí harmonicky. Jednoho krásného dne se srovná většina dětí.
Tím neříkám, že rodič má dítě nechat růst jak dříví v lese. Tím říkám, že mu má pomoct tam kde je slabší, ale rozumně a citlivě. A to zvládne lépe, když nebude cítit tlak okolí. Tlak, který vyvolávají, kromě jiného, agresivní a odsuzující články a příspěvky. Prostě "Mír Vole".