Přidat názor k článku Pro koho jsou plenky pohodlné?

Už když jsem Veroničin článek četla, věděla jsem, že přijde vosí smršť. Přesto, že na Rodinu píšu minimálně, dnes musím, abych byla aspoň jedna z mála, která se k autorce v podstatě přidá.

Taky se řídím rozumem a ne tím, co říkají výrobci "papírových" plen převlečení za psychology. Tedy že vysazovat dítě před rokem a půl je zbytečné, protože dítě neví, co se po něm chce.
Mám tři dcery. Všechny jsem dávala na nočník od chvíle, kdy se naučily dobře sedět a to při každém rozbalení. Vždycky jsem s nimi chvíli poseděla, počkala, jestli něco bude, okomentovala a lehce pochválila, když bylo a mlčela, když nebylo. Všechny byly na nočníku v pohodě, nikdy nebyly nervy a křik (jak to vidím právě u dětí vysazených ve "správnou" dobu). Bez plínek přes den byly v 15 a 16 měsících a co se po nich chce věděly zcela určitě, protože si o "čůrání a kakání" samy říkaly voláním "aa". Ta třetí má 15m a už drahnou dobu do plínek nekaká. Volá "kakat". Dnes jsme byly dopoledne doma, plínka vydržela suchá, na nočníku jsme byly 3x. Nestálo to ani kapičku nervů ani mne ani malou. Rozhodně nejsem soutěživý typ a nejde mi proboha o to, abychom byli první. Ale prostě to u nás tak nějak plyne. Holky si na nočník zvykaly v době, kdy byl pro ně zajímavý a nebraly ho jako zlého nepřítele, jak to dělávají dvouleťáci poprvé vysazení.

Já si opravdu myslím, že děti jsou dlouho s plínkami, protože jsou rodiče pohodlní... Onehdá v plavání se divila maminka rok a půl starého chlapečka: Ty už dáváš malou na nočník? Já už bych ho měla taky koupit! Ale podle mě jej měla koupit už před tři čtvrtě rokem a přirozeně na něj dítě zvykat. Teď se bude divit, proč na něm chlapeček nechce sedět!

Samozřejmě nošení nočníku na batohu a vysazování co deset minut někde v mat. centru je extrém. Ale to je právě to, co děláme my, dnešní mamky. Extrémně řešíme výživu, jsme extrémními zastánci látkovek nebo naopak, extrémně a divně plánovitě se věnujeme výchově dětí, extrémně očkujeme nebo právě extrémně vůbec neočkujeme a extrémně řešíme porody. A jsme extrémně chytlavé, když nás někdo hází do jednoho pytle... Do kterého ostatně patříme, protože všichni všechno příliš HROTÍME. A jsme jako vosy, pokud má někdo jiný názor než my. Co takhle někdy nechat věci více plynout, méně číst rozumy a více se řídit samy sebou?