Přidat názor k článku Pro koho jsou plenky pohodlné?

když si na nějaké diskuzi přečtu, jak se některá maminka stará, jestli nemá doma tyrana, když zareaguje na každé breknutí 2měsíčního děcka - a pak se někdo dobrovolně uváže k takové nočníkové otročině.

Já používala jednorázovky, přebalovala jsem po každém probuzení a před dalším usnutím, v noci na kojení - 10x i víckrát denně. Když bylo mimčo větší, v noci jsem ji nebudila - stejně čůrala hlavně ráno. A když jsem cítila bobek, tak samozřejmě taky. Takže půl dne v 1 plíně u nás nehrozilo. Pořád jsme někde trajdaly, do lesa, do parku, na zahrádku.
U druhého dítěte přebaluju míň, ne že bych byla lakomá nebo líná, ale každé položení a přebalení znamená takový řev a boj, že to omezuju - sahnu na plínu a pohmatem zhodnotím, zda je suchá, nebo skoro suchá (1 čůrnutí). Když je mokřejší, přebalím, ale jinak to nehrotím.

starší dceru jsem začala "učit" ve 2 letech, posazovala, ptala se jak cvok - ale nebyla na to zralá. Slovní zásobu měla větší než manžel, ale čůrání i bobek poznala až ve chvíli, kdy to nešlo zastavit. Strávili jsme tím celé léto, to jí bylo 26 měsíců - naučila se, za cenu stálého převlíkání - ale v létě na zahradě nebo na chalupě to je ok. Dodnes ale zjistí, že chce čůrat, až když je to jentaktak - má prostě jiné starosti. Pravidelně prcháme z metra, tramvaje či autobusu, z fronty kdekoliv (těsně před placením), z úřadů...