jj, čím víc to rodiče řeší, tím víc to dítka "odmítají"
Taky se mi povedlo k tomu dopracovat i když jsem u miminka byla přesvědčená že k tomu se dotlačit nenechám. Od roku babičky prudily jestli už máme doma nočník. Tak jsem ho koupila aby byl DOMA ale dceru jsem na něj začala zkoušet posazovat asi v tom proklamovaném roce a půl. Nezájem. Tak asi vždy po měsíci pár dnů nové pokusy. Nezájem. Přišlo léto, já 2 roky, běhala nahatá, čůrala si do sandálků a bačkůrek, nezájem. Tak jsem se uklidňovala že aspoň v zimě budeme "v klidu" bez rozepínání kombinézky na nejnevhodnějších místech. To jsme byli. Pak už jí byly 2,5roku a jaro pokročilo a začala jsem to hrotit. Slibovala jsem, motivovala, kalhotky s obrázky kupovala...... a do toho jsem vytírala a prala hromady počůraného oblečení. A taky měla zácpu - zásek, nechtěla kakat bez plín. Po déle než měsíc trvajícím boji jsem se cítila tak frustrovaná jako asi nikdy - že nedokážu svoje dítě - které je podle všech věcných parametrů zdravé a zralé - naučit na nočník. Taky jsem byla už v pokročilém stadiu těhotenství. Vzdala jsem to a říkala si že stejně až bude nové miminko že by se znova začla počůrávat, že mi to za to nestojí. A přesně v ten moment to začalo jít :-D sice nočník na milost nevzala, ale to záchodové prkénko a schůdek. A po vzoru taťky si na záchodě "četla" a vydržela tam sedět celkem dlouho :-D
Syn 10m si užívá jednorázovky, po vykakání si zatleská (pochválí se) a jdem přebalit :-D Nočník zatím odpočívá "v pokoji"