Přidat názor k článku Bilingvní rodina

Asi 10 let ziju v cizi zemi s partnerem, ktery neumi cesky. Tudiz vsechny deti vychovame dvojjazycne. Skutecne narocne to zacina byt az s nastupem skoly, protoze chci aby deti byli "dvojjazycne gramotne", takze je kazdodenni vecerni program celkem jasny. Ve svem okoli pochopitelne znam mnoho dvoj az trojjazycnych deti a vsechny vpohode zvladaji dva jazyky - tedy umi mluvit. Pokud maji duslednejsi rodice tak i cist. Ale psana cestina je dost hruza.

Jinak, predstava, ze na vlastni dite mluvim jinak nez svym materskym jazykem je dost priserna a dost mne vytaci, kdyz mi deti odpovidaji jinak nez cesky. (mezi sebou pochopitelne cesky zacnou komunikovat az po trech tydnech v Cechach).

Anglictina je dneska naprosto nevyhnutelna, ale je treba jit na vec az tak dusledne a na ukor vlastniho materskeho jazyka a kultury? Anglicky nebo i jiny jazyk se prece kazdy nauci i pozdeji na velmi slusne urovni - pokud ma vuli a
potrebu.


P.S. Naprosto souhlasim s Voskovcem, ktery kdysi po letech stravenych v Americe, rekl priblizne toto: naprosto presne rozumim, co znamena little red apple, nicmene teprve cervene jablicko ve mne vzbuzuje predstavu chuti, vune tvaru konkretniho ovoce....