Nemůžu pochopit jak tohle může někdo napsat.Při mém prvním dítěti bych toho možná taky byla schopná,ale né takhle jako vy.Moje dcera chodila na nočník od 9 měsíce,a to jen díky tomu že chtěla sama,taky už v roce mluvila a zpívala písničky.Hrála si nejraději sama.
Když se mi narodil syn tak jse se taky těšila že to bude bezproblémové dítě,ale to jsem se spletla.To co bylo u Natálky v pohodě tak teď to mám jako by dvojnásob.Malému je 22 měsíců a já nechápu po kom může být.Není ani sekundu v klidu.Rozbíjí na co příjde,nepomáhá vysvětlit a ani na zadek.Nemluví,říká jen mama a "ee" ale až když je pokakaný.Takže nevím jak bych vypozorovala že se mu chce.Když ho posadím na nočník nebo na prkýnko tak řve a chce ho okousat.Nevydrží v klidu při ničem natož tak na nočníku.Vždy si vzpomenu na dceru jak byla hodná a chce se mi brečet.Nikdo nám ho ani nepohlídá,někdy je jako andílek ale v zápětí někde něco rozbije,nebo zničí.Někdy mám pocit že není náš,ale doufám že se trošku zklidní abychom už zase žili normálně.A to jen díky manželovi jsem se ještě nesesypala.Ale jinak fajn názor,jde vidět že lidé odsoudí ostatní aniž by byli ve stejné situaci
Předchozí