Musím bránit svého manžela - ne všichni chlapi jsou takoví! Možná vaše životní zkušenost (pettino, monty - "všechny moje kamarádky taky") vyplývá ze společnosti, ve které se pohybujete.
Náš vztah se měnil od chození na VŠ kolejích (elektrizující impulsy při každém dotyku, mohli jsme být třeba několik dní zavření sami na pokoji a bylo to to, co jsme chtěli a byli v tom šŤastní). Přes soužití druh-družka v domácnosti jeho rodičů (to už nebyl takový odvaz, pracovala jsem od sedmi do čtyř a on od čtyř do půlnoci, řešili jsme to tak, že já ve svém volnu chodila za ním a pomáhala mu a on se mnou vymetal všechny kulturní akce mého druhého zaměstnání-redaktorka místní minitelevize, výstavy, divadlo, přednášky v knihovně..) Přes osamostatnění od rodičů a svatbu, kdy bylo třeba řešit finance, ponožky, mytí záchodu a jiné nelegrační záležitosti běžného provozu jsme si dokázali najít čas na společná sváteční jídla v restauraci a společné objevitelské výpravy. Nebaví mne manželovy motorky a počítače, jeho nebaví moje knížky a výtvarničení, ale tahle svá území navzájem respektujeme a pak máme ještě mnoho společných radostí. Teď máme dítě. Zas jsme se ve vývoji našeho vztahu posunuli o krok dál a jinam. Není to ta vášeň ze začátku našeho vztahu. Nemáme na sebe tolik času, někdy spolu i několik dní nestihneme prohodit víc, než pár vět jako "zaplatil jsi složenky" "umyj nádobí" "nakoupil jsi plínky?" ale pak vždycky jeden nebo druhý přijde a zeptá se "dáš si se mnou víno" "co kdybychom si v sobotu udělali výlet"
Některé Vaše vztahy (obzvlášť monty) mi připadají prapodivné, už jen tím, že se snažíte aby váš partner cítil, že ho vpodstatě na nic nepotřebujete, nedovedu si takové soužití představit a je mi líto, že to musíte řešit.
Taky nadávám, likviduju hromádky šatů a chlív na stole, nutím ho do větší pomoci s děckem, ale vpodstatě jsou to drobnosti a ten základ tam mám, tu oporu, druhou svou polovinu. Teď zrovna prožívám období, kdy nebýt mého muže, tak to tady na tom světě asi zabalím. Potřebuju ho strašně moc, nejen jako peněženku. Náš vztah se změnil výrazně, my dva jsme se změnili, ale já mám na rozdíl od těch vašich partnerů pocit, že ten můj vyzrál, dospěl, jako když roste dub - s rokama je pevnější a silnější a dává víc stínu.
Předchozí