Monty,
on vás má asi opravdu rád, má u vás DOMOV. A domov je místo, kde se nemusí nijak přetvařovat. Jak už jsem psala v minulém příspěvku, možná se společensky vyžije sám a nemá potřebu už chodit s vámi. Nedokáže se vžít do tvojí situace.
Neboj se, taky mě to dlouho štvalo, až jsem zjistila, že ten můj je holt takový a doma se cítí tam, kde se může chovat trochu jako prasátko. U mámy se chová taky tak. Já ho poznala v jiném prostředí a taky se dlouho přetvařoval.
Co by ho asi tak bavilo a mohli jste to dělat všichni?
U nás je tak střídavě oblačno. Jsem ráda, že ho mám, on je snad rád, že vytvářím domov a začínám se učit žít s tím, že on ten domov spoluvytváří a když za sebou trousí odpadky, je to holt jeho věc. Možná je to ten pravej relax, mít možnost tou lahev od piva hodit pod stůl... Snad žijeme dost spolu a nejen vedle sebe. Ale to, aby s námi nechtěl trávit vůbec žádný čas a dával najevo, jak ho to nebaví, to by mě asi fakt štvalo. Taky jsem tím prošla začínala uvažovat o rozvodu. Zlepšovalo se to, jak dcera rostla. Ale při procházkách s kočárkem se tvářil, jako bych ho natahovala na skřipec, pořád doufal, že začne pršet nebo přijde vichřice. Tak jsem ho s sebou netahala.
Jo a hodně se zlepšilo, když jsem začala jezdit autem. On tím získal více volna, zbavil se nudných nákupů a různých pojížděk a dnes spolu děláme jenom to, co baví oba.
Předchozí