Jano,
asi mi vadí, že nemá potřebu aspoň 1x za 14 dní jít taky někam se mnou. Vadí mi, že cokoli vymyslím, to ho nebaví, když něco slíbí, na poslední chvíli si to rozmyslí a nejde stejně nikam. Víš, on mi třeba řekne, že přece můžu taky jít kam chci, že Stáníka pohlídá. Teď už celkem i jo, někdy s kecama, někdy bez nich, ale proč ho sakra taky někdy nenapadne, že bychom někam šli my dva spolu? Manžel hrozně rád jezdí na chatu, já jsem alergik, tak z toho moc odvázaná nejsem. Proto tam jezdí s kamarády. Na té chatě by s námi asi byl rád, já bych se teoreticky nacpala práškama a taky bych to vydržela, jenže je to hned u vody a celý den hlídat jako ostříž dítě, aby tam nevlezlo (o což se stále pokouší, protože vodu miluje) je dost náročný. Za rok, dva to bude jiný. Jiné možnosti on jaksi nevidí. Když s rodinou, tak doma nebo na chatě. Maximálně na procházce. Teď bude mít týden dovolenou a tvrdí, že budeme jezdit na výlety, tak jsem hodně zvědavá, na kolik výletů pojedeme. Co je Stáník na světě, byli jsme jednou na Zbraslavi v muzeu a jednou v Čakovicích.
Pettino, máš pravdu, je to jeden z důvodů. Jenže manžel JE "intelektuál". S jinými se dovede bavit na "oduševnělá témata" hodiny a hodiny. Když mu kupuju knihy, vždycky se trefím. Máme docela DOST společných zájmů. Jen je mu milejší debatovat s někým, kdo se nesnaží argumentovat a není ironický. Ono je hezký poslouchat, co řekl Jung o tom nebo onom, jenže já si hovor představuju tak, že o tom budeme vzájemně polemizovat, srovnávat, vyvozovat nějaký vlastní závěr, což jeho nebaví.
Předchozí