Monty,
ty jsi univerzální vrba, já zase univerzální skála, se kterou nesmí nic pohnout. Vždycky jsem zvládala všechno, možná jsem taky dost studený čumák a moje emoce jsem nedávala najevo. Když jsem přestala zvládat VŠICHNI se divili, co se to se mnou děje. Že jsem celý den sama v rozkopaném baráku, s nemocným dítětem (to naštěstí nebylo často) ,bez jídla a nejbližší obchod 40 minut - to nebyl důvod sebrat se a pomoci, třeba tím, že by nakoupili pár základních potravin a přijeli, ale byl to důvod k rozebírání toho, že jsem přecitlivělá, když mi to vadí, že mám šíleného manžela, který je celý den v práci a že ještě obtěžuji ostatní, které moje problémy nezajímají.
A přešlo pár let - a kdybys slyšela, co najednou řeší oni! Mnohem větší prkotiny, ale STRAŠNĚ to prožívají.
Jo, univerzální vrby to nemají jednoduché, když samy něco potřebují.
Předchozí