Jsem 80 ročník, v jeslích jsem byla a z vlastní zkušenosti můžu říct, že není až takové trauma chodit do jeslí, ale důvod, proč tam jste. Moje maminka musela jít pracovat a to zpátky do dětského domova, do kterého musela dojíždět do dost vzdáleného města, jiná práce v našem městě pro ni nebyla. Dělala na různé směny, rodinu nemáme žádnou. Z jeslí mě musela vyzvedávat sousedka, u ní jsem usnula, spící mě maminka přenesla domů a brzy ráno mě ještě v polospánku vedla zpátky k sousedce.
Můžu říct, že pro mě to tedy trauma bylo, i když v té době to bylo normální. Já osobně, i když jsem relativně mladá a bez vysokoškolského vzdělání, jsem měla velice rychlý kariérní postup, navíc mě práce baví, ale nemám v plánu se na MD pracovně realizovat. Neodsuzuji maminky, které se práci nebo studuji chcou věnovat nadále, ale o to víc by jejich dítě mělo pociťovat, že mají rodiče, pokud je budou potřebovat a že mají dostatečný prostor jenom pro ně.
Předchozí