O bezplenkové metodě jsem slyšela už v těhotentsví při prvním dítěti. Také mi připadala úžasná - do doby, než se narodilo dítě
Nedělalo žádný "signál", že se mu chce, když kakalo (6x denně zhruba po dobu 1 roku), nehnulo při tom ani brvou. Používám bavlněné plenky, tak jsem alespoň spoléhala na to, že třeba bude bez plenek trošku dřív. Opět omyl. Sedět se synek naučil až po 1. roce, takže nočník jsme začali zkoušet po téhle době, ovšem synek naprosto dobře věděl, co si nepřeje - sedět na nočníku. Nepomohly ani hračky, prohlížení knížek... Vždy zhruba po měsíci jsem to zkoušela znovu a to až do doby jeho téměř 2 let, kdy konečně byl ochoten chvíli posedět a začínal chápat, k čemu je to dobré. Na nočník začal chodit 2 týdny před 2. narozeninami. Do té doby mu bylo úplně jedno, že má na celém pozadí rozpatlaný svůj exkrement a dokonce se mu dělávaly opruzeniny, protože stolice byla při růstu zubů vždy agresivní. Vysvětlovala jsem, proč zadeček bolí, ale marně, prostě mu pokakaná plenka nevadila.
Dostala jsem ještě jednu šanci - druhé dítě. Opět od narození v bavlněných plenkách. Tak tento synek signál, že tlačí, občas dává. Probém je, že to není ve stejnou denní dobu a ani četnost stolic není pravidelná. O bezplenkovou komunikační metodu jsem už tolik neusilovala, ačkoliv jsem ji ze začátku několikrát také zkusila. Na nočník to zkouším pomalu poslední týdny. Je mu 1,5 roku. Už ví, co se tam dělá a umí zatlačit do bříška. Občas to má úspěch, jindy ne. Když je pokakaný, přijde a ukáže na zadeček (občas).
Zkušenosti mě naučily větší pokoře, co funguje jednomu, nemusí druhému. Je fajn, že autorce se prostě daří tohle, ale není to aplikovatelné na všechny děti a je hloupost říkat, že kdo by chtěl, tak... Zevšeobecňovat je hloupost. Mimochodem kamarádka používající plastové plenky má první holčičku od 1roku a 3 měsíců bez plen, druhou od roku a půl i na noc bez plen