1.) Zdá se mi, že vaše manželství je spíš jen takové mizernější kamarádství. Normální člověk od manželství čeká víc a obvykle také víc má.
2.) To, že jsi taková silná a samostatná vypadá na první pohled jako pozitivum, ale je to trochu v důsledku tvé chyby, že jsi zabouchla dveře před vlastním citovým životem a snížila svoje nároky na minimum postačující jen k přežití.
3.) Když čtu tvoje články, přijde mi, že to je u vás pomalu zralé na rozvod. Jenže to je v přímém rozporu s tvým ubezpečováním, jak máte harmonický vztah a kolik máte společných zájmů, jak tě se Stáníkem miluje nadevšechno. Asi máš v sobě dost zmatek.
Co mi z toho plyne? Podívej, vy jste oba s manželem trochu zvláštní. Nic proti tomu, když vám to tak vyhovuje. A to je otázka pro tebe. Žiješ opravdu tak, jak chceš žít? Pokud ti to totiž vyhovuje, tak si furt nestěžuj a nepomlouvej manžela na internetu. A pokud ti to nevyhovuje, tak se snaž s tím něco dělat. Ale to nejhorší je, když nemáš odvahu si citově pustit realitu k tělu. Děláš vrbu pro ostatní proto, abys zapoměla na vlastní průser. A ještě si namlouváš, že vlastně ten tvůj průser je normální stav, že to tak mají všichni a vymýšlíš kolem toho logické konstrukce podle evoluční teorie. Na dobře míněné rady z diskuse odpovídáš, že tím vlastně neřešíš svůj problém, že tě jen zajímají názory ostatních, kvůli tvé profesi. Monty, udělej taky jednou vrbu sama sobě. Co tě trápí, po čem toužíš, co ti v tom brání - uneseš-li to, být vrbou sama sobě, pak jsi opravdu silná. Ostatní je jen alibi.
Předchozí