Předchozím příspěvkem jsem rozhodně nechtěla tvrdit, že je to u nás ÚPLNĚ v pořádku, co třeba nefunguje, je to, že nechceme druhé dítě. Já sama o sobě po něm netoužím a nechci ho zatím ani z "rozumových" důvodů - bojím se, že si ho zase manžel nebude 3 roky všímat, že se zase bude odtahovat, že zase bude mít pocit, že jsme pro něj ekonomické břemeno... Manžel nechce z toho důvodu, že já podle něj nejsem schopná se postarat o děti bez jeho přispění a než by se angažoval, radši ho nechce, chce se věnovat firmě, chce, abych i já byla ve firmě. Jediné, co by se mu líbilo - aby se o dítě téměř od narození starala moje matka, ale to by neprošlo. Takže kdybych toužila po dítěti, musela bych do toho jít s tím, že budu zase na všechno sama a on se bude tomu "blázinci" vyhýbat nebo se fakt rozvést a sehnat jiného partnera. Ale protože druhé taky zatím nechci, vlastně mi to nevadí. Ale normální to asi určitě není - být schopni jako rodina mít jen jedno dítě.
Předchozí