no, já to zkusila protože mi to ženský radily. o dětech nevím nic, učím se až za pochodu. nijak zvlášť jsem se o děti nezajímala, byly mi jedno, netoužila jsem po dětech dost dlouho, děti mých kamarádek mě nerozněžnovaly spíš rozčilovaly... prostě jsem nevěděla nic. takže jsem zpočátku dala na rady a zkusila to. kluk se choval jak se choval (viz příspěvky dříve)a podle všech divně. tak jsem sedla ke knize odborníka a uklidnila se, že není divný ani nemocný či postižený (to jsem se taky dozvěděla od některých rádkyň). občas to vyzkouším, zda už nechce. ale když nechce, tak nechce a je mi to fuk. zkusím to zas později... výčitky z toho nemám. ale odsuzování je trošku divný...
mmch kdyby chtěl dřív, zlobit se na něj za to nebudu. ušetřila bych za plíny
...ale když nechce, žíly si řezat nebudu..