Manžel o tom ví... chystal se taky, že sem něco napíše. :o)
Co na to říká - celkem nic zvláštního, on že je spokojenej, že se přece nemusí doma přetvařovat a může být takový jaký je, a že to líčím moc dramaticky. :o)
K tomu zbytku - Milada to napsala přesně. Vdávat jsem se musela, protože jsem byla čerstvě rozvedená s prvním manželem, se kterým jsem sice už delší dobu nežila, ale právně jsme se rozvedli až v červnu 2002, kdy jsem už byla těhotná. Kdybych se nevdala, dodnes by nebylo vyřešené otcovství, protože ex manžel je alkoholik a jako takový krajně nespolehlivý. Pochybuju, že by někam chodil nebo podával nějaké žaloby.
Rozvádět se nebo rozcházet nechci, nevím, k čemu by mi to bylo dobré. Kromě toho mám manžela ráda. :o) Nehádáme se, nepereme, nemáme "tichou domácnost" a syn vyrůstá ve velmi pohodovém prostředí. U nás doma není "dusno". Jenom máme prostě každý jiné životní preference a možná i představy o vztahu. To ale neznamená, že bychom automaticky museli být nějak defektní rodiče. Vzít dítěti tátu jen proto, že se mnou nechce chodit do kina nebo jinam mi přijde trochu extrém. Navíc manžel se mu teď už jakž takž věnuje, čím je starší, tím je to lepší... ne že by to bylo ideální, ale lepší to je. :o)
Předchozí