Přidat názor k článku „Kde je Pepík?“

Když mi bylo 14 otec chastal týden v kuse pomočoval se a napadal matku s nožem.Byla jsem tak vystresovaná,že jsem si na lince bezpečí pod pohrůžkou sebevraždy vynutila soc. pracovnici. Ta rychle přijela, a já s matkou jsme jeli strávit noc k tetě.Posléze se situace řešila setkáními na sociálce,lépe řečeno máti se vrátila druhý den domu,aby doprovodila svého těžce nemocného manžela k doktorovi a já po silém nátlaku z její strany po týdnu od tety také.Ta pani mi sice nabídla azilák,ale informovala rodiče ti samozřejmě s odstupem tvrdili že "menší exces" přece memůže být důvodem k odebrání, ue mě udělali ulhanýho spratka a vše se zametlo pod koberec.Dnes je mi 21 nejsem schopna vztahu s muži- beru je za ožralecký zrůdy a těším se až z těch dvou budou staří bezbraní lidé- ještě nevim jak ale pomstím se. Kdyby mě hned odebrali a zamezily kontaktu mohla jsem mít jiný život. Ale rodina je vždy na 1. místě, rodina se netrhá a "zájmi" dítěte jsou nadřazeny jeho touze a pocitu bezpečí.