Tak já už taky hledám práci a zatím nic (mám na to ještě dva měsíce). Jsem už přímo "nadržená" na to, něco dělat. A začínám mít podobné "chutě" jako autorka. Prostě něco dělat, cokoliv.
Ale chtěla jsem se vyjádřit k té pošťačce. Moje tchýně jí dělala celý život a tak můžu říct, že si to autorka článku dost idealizuje.
Ono chodit za každého počasí, nutit lidem jejich produkty a ještě poslouchat buzeraci na poště není žádný med. Navíc pak přijede kontrola a strhne ti pětikilo za to, že v tvém rajónu je zaprášená poštovní schránka (myslím tu na ulici), to je taky síla. Nebo ti to strhnou za to, že máš bílé ponožky.
Nedávno byla zrovna venku šílená sibérie, lilo, foukal ledový vítr a moje známá (taky vzala pošťačku, protože nic nenašla) mi přinesla dopis. Bylo mi jí šíleně líto. Papír měla mokrý (ten, co se musí podepsat), nebylo ho ani kam položit, aby se nenamočil ještě víc, ruce ztuhlý (asi nejen ruce), tužka ne a ne psát a tuny letáků k tomu (ty si většinou skládají ženský doma zadarmo). No, práce opravdu nic moc a mizerně placená.