Hledám práci za symbolickou jednu korunu

Nedávno jsem byla u místní, vesnické kadeřnice. Povzdechla si, jak má moc práce a že chodí navíc uklízet do místní pekárny. Vzala tuhle práci kdysi dávno při mateřské jako přivýdělek a dělá to dosud. Je to pro ni zpestření dne, tak tam uklízí i nadále (ačkoliv to už nepotřebuje). V tu chvíli mi blesklo hlavou: "Taky bych chodila teď při mateřské uklízet."

Ale vzápětí jsem se uzemnila opravnou myšlenkou: "Přece si nezkazíš životopis, to pak už o kvalifikovanou práci nezavadíš. Přeci nepůjdeš s vysokou školou uklízet!"

Závidím taky místní poštovní doručovatelce. Roznese po vesnici poštu, pokecá s lidmi a ještě je na čerstvém vzduchu. Už se vidím, jak brázdím vesnici se synem na kočárku.

Práce, které by mi dřív připadaly nezajímavé, bych nyní dělala s radostí a nadšením.

Ač je práce doma s dětmi dost a dost, cítím se tak trochu neužitečně. Taky vím, že kdybych do rodinného rozpočtu přispívala alespoň mizivou částkou, hned bych se cítila mnohem líp.

Ale můj mladší syn má teprve dva roky a podat si inzerát s textem: "Hledám práci, batole si budu brát s sebou." mi připadne trochu troufalé.

Jediná doba, kdy bych mohla pracovat, je večer, když usnou děti. Pokukuju občas po nedaleké provozovně McDonalda a přemýšlím, jestli tam nejezdit v noci smažit hranolky. Naučila bych se spoustu nových věcí. Kde se smaží hranolky, kde maso, kde se napouští cola, kde kafe, jak se pracuje s pokladnou a jak se usmívat po celý den. Nádhera.

Potřebuju se něco nového naučit.

Dělala bych cokoliv a skoro zadarmo. Hlavně, aby se mé myšlenkové pochody, aspoň pár hodin denně, nedržely obvyklého schématu: "Co ke snídani - co k obědu - ještě prádlo do pračky - ještě ten binec tady."

S nadějí nahlížím do kalendáře, protože už za rok bude mít můj mladší syn tři roky a nárok jít do školky. Před pár dny jsem se ale ve školce kam chodí ten starší dozvěděla, že dětí bude moc: "Tříleťáky zřejmě vůbec nebudeme přijímat."

Nemohla jsem tomu uvěřit. "I tady na vesnici bude plná školka? Tahle obrovská školka s kapacitou 100 dětí bude plná?"

"Znamená to snad, že budu obrůstat mechem ještě další dva roky?" "A co když nebudou brát pak ani čtyřleťáky?"

Musím najít školku jinou, o pár kilometrů dál. Děti budu rozvážet ráno do dvou různých školek a ze dvou je zase svážet. Bude ze mne řidič profesionál. A můj inzerát při hledání práce bude vypadat asi takto: "Hledám práci, ale jen na pár hodin denně, musím rozvážet děti."

Anebo ne, koupím si minibus a založím si živnost: "Dětský taxikář - do práce přijďte včas....Vaše děti do školky a ze školky povezu jako by byly moje vlastní. Rychle a levně. Zavolejte."

A v noci, abych ten minibus dokázala vůbec splatit, budu s úsměvem stále dokola za pokladnou omílat: "Colu s ledem nebo bez?"

Autorka má svůj blog www.postizenedeti.cz.