Pribin, myslím, že je jasné, že autorka si nechtěla na nic konkrétního stěžovat. Pouze shrnula ten zmatek, co se uděje v myšlení někoho, kdo je vytržen z pracovního procesu. Musí pečovat o "osobu závislou" a ráda by posílila své sebevědomí a možná i socioekonomický status.
Miluju poznámky typu: od dvou (šesti,....)měsíců svého dítěte jsem se vrátila do práce (vzala brigádu/ pracuju doma). Vím, že když někdo něco chce opravdu silně, může to realizovat i když všem okolo přidělá fůru práce a problémů. My ostatní, co pečujeme o víc (neustále nemocných) dětí, domácnost, nějakého toho maximálně pracovně vytíženého tatínka, zahradu, nemovitost,....prostě už nemáme kapacity vrátit se do práce. I když o tom moc přemýšlíme a někdy i sníme. Prostě jsou jiné priority.
Ale i tak nějakou příležitostnou pracovní realizací (čas od času) velice ráda nepohrdnu