Přidat názor k článku Hledám práci za symbolickou jednu korunu

Prvni dite se mi narodilo v 38 a do te doby jsem si uzila "prace" a stressu dost.
Uzivam si kazdeho dnu s moji malou a mam pocit, ze neexistuje NIC smysluplnejsiho, co bych ted mohla delat - nez ji doprovazet...a prozivat s ni... a ukazovat... a zkoumat... a vubec...

Ty prvni roky jsou prece ty nejdulezitejsi pro pozdejsi zivot.
To mam SVOJE DITE dat pryc?
Co prosvihnu ted (socialni citeni, emoce, jistota, vazba apod.), to pak uz "nenahonim"...

V mem okoli je dost "matek" ktere chteji honem do prace - a uprimne receno, divim se: PROC SI TO DITE VUBEC PORIZOVALY?!!!?
Kdyz je UZ TED OBTEZUJE, se jim zabyvat!
Co bude za par let?!
Vim o cem mluvim, jsem ucitelka na 2. stupni... a zazila jsem takovach deti/ rodicu hodne.

Ale taky je pravda, ze tyto matky jsou o dost mladsi...
Treba to budou videt za par let jinak - a uz jsem to i slysela od matek starsich deti.


PS: Svoji ulohu ucitele vidim predevsim v "uceni" a ne ve "vychovavani" deti. Vychova je v prvni rade veci rodicu. A doufam, ze se tenhle postoj rozmuze i ve verejnosti. Snazim se o to.

PS PS: A ted do me buste! ;-)