Ani nevíš, jak Ti rozumím
V osmnácti jsem si těsně před maturitou postavila hlavu, když jsem se rafla s našima, a sekla s gymplem. Teď jsem na druhé mateřské a rozhodla jsem si to dodělat - mmch právě včas, desátý rok po ukončení 3. ročníku, takže mi všechny 3 uznali a stačí mi dodělat ten poslední, a samozřejmě maturu. Na začátku jsem měla podporu - přítele, mamky, sliby pomoci, že budou hlídat, abych se mohla učit a tak...
No, a teď ten čas nemají oni - takže jsem na to v podstatě sama, mamka hlídá jen když jezdím na zkoušky. Fakt je to záhul, přestávám si věřit, jestli to do toho září vůbec zvládnu...
Na druhou stranu si říkám - doteď jsem bez toho taky žila, ale proč to aspoň nezkusit...
přiznám se, že nejmíň 2x už jsem taky přemýšlela, že končím...
Mateřská mi končí v srpnu a co budu dělat pak, to ví jenom Bůh...dokonce i obchoďáky, na které jsem spoléhala, že "tam berou pořád", mají stop stav a spoustu vyplněných dotazníků uchazečů o zaměstnání...se dvěma dětma, které ze školky a školy prostě vyzvedávat musím, protože přítel je může ráno odvézt (jezdí do práce na osmou), ale odpo už ne (jezdí domů okolo šesté) a babičky? Jedna 20km daleko a druhá většinou nebývá doma...ach jo...