Přidat názor k článku Máme druhé dítě aneb První rok se nezastavíš

4letý rozdíl mezi dětmi mi intuitivně připadal nejlepší a v praxi se mi to jen potvrzuje . 3roky jsem se ráda maximum věnovala staršímu synovi a když v poho zaplul do školky , v klidu prožívala 2.těhotenství.Muž byl v jeho průběhu téměř pořád služebně v zahraničí,když bylo občas třeba,hlídala babi - ale já věděla,že v kolektivu dětí se dostatečně vyřádí a nečeká už ode mě tolik fyzické aktivity.Já pak měla na mimi díky synově školce stejně času jako na jedináčka, cesta ze školky se spojila s procházkou na dětském hřišti a večer staršího vyloženě bavilo pomáhat s bráškou.Nic nebylo na úkor nikoho a kluci/dnes 3,5 , 7,5/ jsou od počátku parťáci.Obdivuju maminky, jichž se týká dnešní téma.Já svým dětem jen chtěla dopřát stejnou míru máminy pozornosti v batolecím věku a sobě luxus vzpomínat na ta období s pocitem pokud možno příjemně prožitých měsíců a ne že to byl zkrátka hukot , viz(mimochodem krásný)úvodní článek ,či následné reakce.Každý to holt máme jinak , já třeba nemusela řešit práci - ,každopádně s častou manželovou zaneprázdněností říkám : 4letý odstup je v poho pro sourozence a praktický pro mámu , co má taky jen jedny nervy