Přidat názor k článku Máme druhé dítě aneb První rok se nezastavíš

všichni sourozenci na sebe občas žárlí a zkouší se odpravit... ať je rozdíl mezi nimi rok nebo 5 let...
Jak my se s bráchou řezali (o 5 let mladší...), teda do doby, než vyrostl a přepral mě.

Starší syn 3 roky chodí do školky, tam se vyblbne. Já se zatím věnuji 5ti měsíčnímu... Odpoledne jdeme staršího vyzvednout ze školky, stavíme se na hřišti, kde si s ním pohraju...
Dneska byl např. mladší doma s tátou a my jsme si udělali výlet sami dva....
Ze staršího jsme udělali "velkého bráchu", dostal nové "dospělácké pravomoce", je na to moc pyšný...
Stačí akorát děti správně motivovat.

Počítám s tím, že až ten mladší začne lozit a chodit, bude brát staršímu hračky, sem tam mu něco rozbije, to je přece normální... Asi i budou bitky...

Víš, až budeš mít dvě děti, hodně věcí přestaneš řešit, nebo je budeš řešit až opravdu nastanou.

Tady vidím i rozdíl u mně samotné - u prvního jsme byli z lecčeho vybobkovaní, u druhého v poho... Už jenom to úúúžasné zjištění, že opravdu nemusím vyskočit pokaždé, když dítě zakňourá...

Tady musím připomenout takový ten mail, co pořád koluje, jak to vypadá u prvního, druhého a třetího dítěte..... Hlášky typu "dokud neteče krev, tak mě nevolejte" mě napadají už teď... . A na vánoce jsem si přála bezdrátová sluchátka a taky už jsem se naučila říkat KISS ME GOODBYE (pro neangličtinářky to kdysi nejtrefněji přeložili Vašut s Osvaldovou: Polib mi, čau! )