Přidat názor k článku Máme druhé dítě aneb První rok se nezastavíš

Katerino, myslim si, ze kdyby bylo skutecne tak "nefyziologicke" mit deti v tak kratkych intervalech, tak to priproda zaridila jinak.

Sama mam syna 14 let, dceru 2 a ctvrt a 8mi mesicniho chlapecka. Ten nejstarsi vyrostl jako jedinacek a uz to tak zustane. Je velmi slozite vymyslet rodinny progam tak, aby vyhovoval vsem 3 detem... Ty dve prtata jsme si takhle naplanovali a ja jsem s tim moc spokojena. Dokonce ani nemam pocit, ze by to bylo tak moc narocne, jak pise autorka clanku. Jasny, mam sice obrovskou devizu v podobe zivota ve vesnickem domku, zahradu, auto a moznosti vypomoci s uklidem. Na druhou stranu nefunguji babicky, takze krom tech par dni v porodnici mam obe, respektive vsechny tri deti na krku nonstop. K tomu denne varim teple obedy i vecere, sama bez pomoci manzela zvladam velke tydenni nakupy (starsi ve voziku, mladsi v nositku na zadech), ale treba i navstevy kadernice, atd. Vetsinu casu travim s detmi bud na prochazkach nebo vyletech... Sem tam toho mivam plne kecky (kor kdyz nejmladsi treba v noci nespi a dcerka vstava rano v 6h), ale kdyz se podivam na to, co vsechno jsem behem dne zvladla, doda mi to energii. Jen holt nemam vubec zadny cas jen sama pro sebe...ale toho jsem si uzila dost a az deti vyrostou, jeste ho budu mit tolik, az se mi to nebude libit.

Takze ze sve vlastni zkusenosti mohu maly rozdil (v nasem pripade 20 mesicu) jenom doporucit.