Přidat názor k článku Máme druhé dítě aneb První rok se nezastavíš

Zadny strachy! Ja teda doma chodim taky jako cuchta, venku jako hodne prirodni typ (tricko, kalhoty, kecky a mikina), ale doufam doufam doufam ze cim budou deti vetsi, tim snazsi to s nimi bude ... nooo, snazsi asi ne, ale uz ne tak narocny na tu hnotnou peci, uz spis budeme resit jejich skolni veci a dusevni zazitky. Vidim to u svagrove, ma deti uz ve skole, a stiha si dojit zacvicit, zajet na kole, ke kadernikovi, doma to ma jak z cukrkandlu, u ni bych se fakt nebala najist z podlahy (u nas se k podlaze spis prilepim)... Chapes? Nooo, a az budou "decka z baraku", vrati se nam nase svoboda! A nakonec, jestli se dozijeme vnoucat, budem jako moje mama, ktera kdyz v telefonu slysi, ze miminko mi breci, tak se smeje, jak krasne breci, a kdyz se rozciluju, proc se proboha smeje, tak mi na to odpovi, ze ona neni ta, ktera to mimi musi utesovat, a tak si ten plac muze krasne uzivat (nemysli to ve zlem, ale delala cely zivot s detmi a detsky plac ma ted v duchodu jako rajskou hudbu).