Přidat názor k článku Hledám práci za symbolickou jednu korunu

Pro Maiu a ostatní. Plně vás, dámy, chápu, já na tu svoji vysněnou svobodu čekala až do 60ti let a teď v důchodu jsem spokojená jako nikdy. Vždycky jsem se snažila o prevenci svého zdraví, takže běhám jako srnka, denně cvičím, scházím se jenom s tím s kým chci, mám úžasnou svobodu, dokonce od září budu studovat, vůbec se nenudím a jenom si rochním. Takto svobodně jsem se fakt nikdy necítila. Ovšem je zde jeden problém. Nechodit do práce, neběží vám léta na důchod. Ideální je práce z domu, ale to je jenom pro pár profesí. Já vím, že řeknete, za nás už žádný důchod nebude, ale ani to není jisté. Zůstat doma si mohou dovolit jenom restituentky nebo manželky multimiliardářů, kteří je doživotně zajistí. A to ještě pozor - existují rozvody - kdyby chlapec odešel, tak je to teprve malér. Ale myslím si, že vy zde si to uvědomujete, píšete jen o tom, jak si to doma užíváte. Zkrátka, kdybyste nemusely, v práci by vás nikdo neviděl. To je i můj případ, ale přitom jsem makala v kanceláři jako divá, to by mi zase přišlo trapné, když mě platí, tak makám. Jsem ráda, že moje dcera není jediná, která to takto také má. Ona i můj zeť mají profese, které jim časem dovolí pracovat z domu, a to je jejich vysněný sen, dostat se na tzv. "volnou nohu". Svoboda, práci si udělat třeba v noci, když je venku nádherně, vyrazit do přírody a dřepět 9 hodin v kanclu u počítače a tak podobně.