Přidat názor k článku Máme druhé dítě aneb První rok se nezastavíš

Ahoj Janiko, máme kluky od sebe 22 měsíců, dnes jsou jim už 2 a 4 roky. Pro prvního syna jsem měla kočárek Pegperégo - podvozek a na to šla nacvaknout buď hluboká korbička nebo sportovní sedačka. Před narozením druhého syna jsem si dokoupila od Pegperéga tandemový podvozek, na který šla nacvaknout korbička a sedačka za sebou. Takže jsme měli jak samostatný kočárek a když bylo třeba, tak jsem použila druhý podvozek a měla jsem sourozenecký kočárek. Takto jsme to používali asi půl roku a bylo to báječné. Bez toho bych se z domova moc nedostala, všechno máme minimálně kilometr daleko. Takhle to bylo v klidu, mohli jsme podnikat i delší výlety, obě děti se v kočárku pohodlně vyspali. Pak jsem používala už jen sportovní kočárek a k tomu občas přidala skejt pro staršího syna, třeba když se šlo do ZOO nebo někam dál, kde jsem tušila, že cestou zpátky by už fňukal, že ho bolí nožičky.
Jinak jsem moc ráda, že kluci jsou narozeni takhle za sebou, souhlasím, že občas je to samozřejmě náročné, ale člověk v sobě vždy najde další a další rezervy, jak se to dá zvládnout. Řeší se hlavně podstatné věci a to že nemám zrovna francouzskou manikůru mi fakt žíly netrhá. Starší syn teď už chodí do školky, takže času na vše je najednou zase dost a vše se vrací do normálu, čas na sebe si vždy rozhodně najdu. Babičky jsou sice obě již v důchodu, ale bydlí několik desítek kilometrů daleko. Ale když je potřeba, tak kluky rádi pohlídají, jen to není pohlídání na pár hodin, ale třeba je tam zavezu na pár dní Řekla bych, že u nás bylo nejnáročnější období od půl roka do roka a půl mladšího, kdy už z něj nebyl jen ten sladký plně kojený "ležák", ale najednou začal šmejdit po bytě, brát staršímu hračky, já se musela zabývat miminkovskými jídly, to byly obědy vždy celkem adrenalinová záležitost - do jednoho to cpát lžičkou, dohlížet jak jí starší syn, pak je dát spát a pak se konečně najíst já. To jsem taky vždy oběd musela zakončit něčím sladkým a kafem, abych se mohla vrhnout do druhé části dne Ale teď už je to paráda. Kluci jsou úžasní parťáci, vyhrajou si spolu, starší toho mladšího táhne nahoru. Sem tam je to samozřejmě bitka o nějakou hračku, všechno musí být ideálně dvakrát ve stejném provedení, ale fakt bych neměnila. Příští rok mi čeká opět nástup do práce a pak už jen makat a makat až do důchodu...