Přidat názor k článku Má třetina nejmenších dětí vyrůstat v jeslích, jak navrhuje EU?

Tak já jsem měla v Brně v jeslích obě dvě děti. nejdřív dcerku, ta byla kolektivní živel od narození a do jeslí šla na své vlastní přání (teda spíš ječení - držela se denně plotu u jeslí a chtěla si jít hrát). To bylo super, do dneška na to vzpomíná. Hodně se naučila, za dopoledne se vyřádila a měla to tam ráda.
Pak šel syn a to skončilo totální katastrofou. V prním oddělení pohoda, pak přešel k větším dětem a hned první den ho jedna z pečovatelek tak vyděsila, že jsem v poledne přebírala poblinkaný třesoucí se uzlíček, který nedokázal říct jediné slovo. Po týdnu teprve začal mluvit (a děsně koktal). Do dneška se z toho vzpamatováváme, měl problémy mluvit ve školce, nakonec byla určena i diagnóza se kterou se teď léčí.

Jistě lze namítnout, že na takovou babiznu může narazit děcko i ve školce nebo ve škole. jenže tam už je větší, dokáže mluvit, má silnější psychiku. Pro mne se tímto jesle odepsaly, už bych tam dítě nedala, pokud bych neměla 100% jistotu, že se o dítě bude starat výhradně člověk, kterého osobně znám.