Má třetina nejmenších dětí vyrůstat v jeslích, jak navrhuje EU?

Barcelonské cíle ukládají, aby v roce 2010 mělo 33 % dětí do tří let přístup k jakékoli formě péče o děti, aby se odstranily překážky účasti žen na trhu práce a s přihlédnutím k poptávce po zařízeních péče o děti. Je kolektivní zařízení pro děti raného věku stejně vhodné jako péče stálé osoby v rodině?

NE -Přirozeným zdrojem jistoty a bezpečí je pro dítě výchova v rodině

Pokud bych na tuto otázku měla dát rychlou odpověď, odpověděla bych ne.

Lidský jedinec z mého pohledu potřebuje nejprve nabýt pocit jistoty, bezpečí. Potřebuje se orientovat ve světě a ve vztazích mezi dětmi, poznat výchovná pravidla a dostat rodičovskou lásku - možnost přitulení, pohlazení. Toto všechno má prožívat v rodině, která je přátelská, láskyplná a která má také pro dítě nastavené mantinely, jež ho učí respektovat. Dítěti je potom lépe v prostředí s jinou autoritou v jiné instituci - v mateřské škole, v jeslích, s chůvou.

Prioritně tedy považuji za nejlepší typ péče rodinnou výchovu, nejméně do dvou let věku dítěte. Do této doby by nemělo žít v separaci, ale navštěvovat dětské koutky, mateřská centra, kroužky, cvičení a další aktivity. Při těchto aktivitách poznává jiné děti, jejich osobnost a odlišný přístup ke hře, k půjčování hraček, jejich specifický styl komunikace.

Poznává také jinou autoritu. Rodič si tak může vyzkoušet, jak se daří dítěti s touto autoritou žít a vycházet s ní, jak je schopné kompromisu, domluvy.

Ve většině případů by dítě ve dvou letech mělo mít nastavena tato jasnější pravidla -„co ano“ a „co ne“ - i s jinou autoritou. U všech dětí to ale tak není. Proto by měl mít rodič velký cit pro to, jak se zachovat s ohledem na to, jaké je dítě, na co je zvyklé a co zvládne.

Pokud pro rodiče není možné, aby byl s ním doma a nepracoval, je důležité zvážit, jaký typ instituce je pro takto malého syna či dceru nejvhodnější.

Důvody rodiče k návratu do práce mohou být rozmanité. Některá matka zjistí, že ji mateřství naplňuje, ale také si uvědomí, že pro ni není možné, aby byla 24 hodin doma s dítětem. Je neklidná a chce se vrátit na částečný úvazek do práce. Dalším příkladem mohou být matky samoživitelky, jež se kvůli obživě musí vrátit do pracovního procesu co nejdříve.

Z těchto a jiných důvodů jsem se byla podívat na některá zařízení, která poskytují nabídku hlídání dětí. Byla jsem svědkem hlídání dítěte v rodině. Tady je velké plus, že je dítě ve svém prostředí - v místě, které je pro něj známé, jisté. Důležité je, aby hlídací teta či chůva dodržovala výchovné zásady, které jí předají rodiče. Problematickou stránkou zůstává finanční stránka služby. Využívají ji spíše ženy, které se vracejí do lukrativnějších pracovních pozic.

Další variantou jsou dětské jesle. Byla jsem se podívat ve státních jeslích v Praze. Byla tam velmi přátelská atmosféra, vstřícná k dětem i navzájem v kolektivu pracovnic. Měly velmi dobře vedené záznamy o tom, co kdy s dětmi dělaly, prostředí v danou chvíli dýchalo klidem.

Pokud se tedy rodič rozhodne svěřit do péče instituce dítě dříve, je zapotřebí poznat konkrétní prostředí, jemuž plánuje dítě svěřit. Když je to možné, je také důležité mít určitou „zvykací“ dobu, kdy rodič bude poznávat, zda se dítě dobře aklimatizovalo v novém prostředí. Někdy je také otázkou, zda nesvěřit dítě do péče prarodiči místo instituci. Odpověď si musí dát přímo rodiče. Jen oni znají osobnost babičky a dědy, jejich vzájemný vztah s dítětem a ochotu respektovat výchovná pravidla rodičů. Mnohdy je to lepší varianta kvůli jednodušší a přímější komunikaci s dítětem. Prarodič je již zná a tímto způsobem pokračuje ve vytváření vztahu.

Rozhodnutí o tom, komu svěřit ranou péči o dítě, by mělo vycházet především z dobrého poznání jeho individuality, z toho, co by pro něj bylo to nejlepší. Je to vklad, který je pro dítě velmi důležitý.

ANO - V jiných zemích jsou děti v jeslích spokojené - proč by u nás být neměly?

„V Čechách prý máte strach z jeslí.“ Tuto větu slýchávám od svých kolegů, psychologů z Dánska, Švédska, Německa či Nizozemí. Pokud se naše diskuse stočí na toto téma, nerozumí tomu, proč se jesle v České republice staly terčem kritiky našich psychologů. Mým kolegům by nevadilo, že si čeští psychologové stojí tvrdošíjně za svým názorem, kdyby ovšem opírali svá tvrzení o empirickou zkušenost.

Zkušenosti ze zemí, kde jsou provozovány jesle pro děti od věku jednoho a půl roku výše, jsou vesměs pozitivní. Vyvracejí názor, že malé děti nejsou vývojově vybaveny k vzájemné komunikaci. Naopak ukazují, že když se pohybují v dětském kolektivu, velmi úspěšně rozvíjejí své sociální i další dovednosti. Výzkumy prokázaly, že děti navštěvující jesle mají mnohem lepší sociální kompetence a komunikační dovednosti, snáze se prosazují, vyjadřují se, jsou sebevědomější, mají vyšší schopnost empatie, pochopení pro potřeby druhých a umějí lépe řešit konflikty v kolektivu. Žádné stopy po frustraci a deprivaci z odloučení. Že by se jinde rodily děti s odlišným genetickým nastavením? Ne, jen podoba tamních jeslí je značně odlišná od těch našich, komunistickým režimem pokřivených.

Pokud by některý z kritiků nějaké současné západní jesle navštívil, představa o dvaceti dětech na jednu vychovatelku, železných postýlkách a dvanácti hodinových pobytech by se náhle rozplynula. Dotyčný by zjistil, že: 1) děti jsou v péči personálu vysokoškolsky vzdělaného v dětské psychologii, 2) na jednu vychovatelku/vychovatele připadá tři až pět dětí, 3) nejmenší děti tráví v jeslích zpočátku jen několik málo hodin, 4) zařízení dětské péče připomíná svojí podobou spíše luxusní mateřské centrum, 5) reakce na kolektiv dětí jsou posuzovány a sledovány individuálně u každého dítěte a denně konzultovány s rodiči, pobyt v jeslích je poté upravován podle individuálních potřeb dítěte.

I v Čechách máme několik málo takových zařízení. Můžete se sami přesvědčit, že v nich děti nestrádají, právě naopak. Jsme však schopni doložit svým zahraničním kolegům škodlivost oněch komunistických jeslí? Nikoli. Matějčkův výzkum z šedesátých let žádnou škodlivost jeslí neprokázal - pokud se tedy nebavíme o jeslích týdenních (kde děti trávily kromě víkendu celý týden den i noc). Jako ukázku takové kritiky uvádím citaci švédského sociologa Stevena Saxonberga, působícího momentálně na brněnské FSS MU v Brně: „Když jsou nuceni čeští psychologové uvést zdroj svých prohlášení, zpravidla zamumlají něco o studii institucionalizovaných dětí z 60. let. Při dalším naléhání se ukáže, že tato studie se týkala dětí umístěných v dětských domovech! V této souvislosti je třeba poznamenat, že v době, kdy tato studie dětských domovů v 60. letech vznikla, byly takové instituce ve Švédsku již dávno zakázané!“ Jestliže mají čeští psychologové problém doložit škodlivost jeslí minulého režimu, nelze se divit, že prokázat škodlivý vliv jeslí současných je pro ně úkolem nadlidským.

Naši kolegové ze zahraničí si již nekladou otázku „zda jesle“, ale „jaké jesle“. Prohlašují, že frustraci v dětech nevzbuzují jesle, ale umělé pěstování závislosti na rodičích (převážně na matce). Výsledkem je izolované, závislé dítě, nepřipravené na vstup do mateřské školky. Zdůrazňují ovšem, že ne pro každé dítě jsou jesle vhodné. Větší dostupnost jeslí by však měla být rozšířením volby pro rodiče a děti, kterým taková péče vyhovuje.