Re: Jesle

Kimmi,

tvé příklady:

Tříletí: matka sice je s dítětem 14-16 hodin, ale to není čas, kdy se mu plně věnuje. Nějakou část z toho si s ním hraje nebo prostě něco společně dělají, nějakou ho nechává hrát si s vrstevníky (pod dozorem), nějakou se dítě baví samo (zase je matka blízko). Matky, které své tříleté děti celý den osobně aktivně baví, spláčou nad výdělkem, protože je nenaučí zabavit se samotné.

Pětiletí: Jen velmi zřídka, řekla bych, že jsou to sociální případy, je pětileté dítě pravidelně odpoledne samo doma. Když matka pracuje, je obvykle ve školce, případně pak je dítě s někým dalším.
A ano, myslím, že u pětiletého dítěte je třeba hodně kombinovat čas rodičů, pokud mají oba plný úvazek, a zkrácený úvazek pro jednoho z nich se fakt hodí. Nepřipadá mi ideální sejít se s prvním z rodičů doma v pět večer. (Snad pokud chodí do školky na devět...)

Desetiletí: Ti potřebují vrstevníky ke hraní, což jim škola moc neumožní. Proto podle mých zkušeností rádi chodí do družin. Mají kroužky - někdy zvládají dopravu sami, jindy je třeba pomoc, hrozně záleží na okolnostech. IMHO společný podvečer (od těch pěti hodin cca) do té půl deváté či tak nějak, kdy jdou spát, jim s rodiči stačí. Důležité je trávit společně čas, komunikovat - třeba společné večeře a jejich příprava, večerníček a povídání, nebo děti uvaří mamince kávu a sobě čaj, když máma dojde z práce, na chvíli si sednou a povídají si o celém dni... Je třeba být dětem k dispozici, aby měly prostor povídat si, když se něco děje, a aby byly zvyklé povídat si. Taky je třeba čas organizovat - desetiletému dítěti je třeba možné svěřit nákup pečiva a větší věci kupovat jednorázově, takže mámě odpadne nákup a dítě má svou důležitou odpovědnost, nebo třeba pomoc s nádobím...
Víkend je pak ideální ke větším společným aktivitám dětí a rodičů.
Ano, v mnoha rodinách to tak nechodí. To ale není ani tak otázka času, ale priorit, jak ten čas doma strávit.