Kimmy, můj manžel je programátor a ve firmě mají dva lidi na rodičovský dovolený - jednoho chlapa a jednu ženskou
))
Jestli nevidíš, jakej pokrok udělá dítě vývojově mezi druhým a třetím rokem, tak asi se svými dětmi nepřijdeš moc do styku. Zkusím ti to popsat na mém synovi:
ve dvou letech:
-má ještě plínky,
-kojí se před odpoledním a večerním spaní (uznávám, že to má málokdo),
-vstupuje právě do fáze období vzdoru, takže zkouší hranice a žádá si plný nasazení vychovatele v každý okamžik, svíjí se a brečí, pokud není po jeho a je třeba s ním neustále probírat jeho emoce a pomáhat najít cestu ze vzdoru ven
-neumí si hrát v kolektivu dětí, nevyžaduje to, neumí se dělit o hračky
-učí se pomalu mluvit, ale ještě nedokáže srozumitelně dát najevo svoje přání
-neumí se sám obléknout,
-nezvládne se samostatně najíst (resp. nají se tak, že je třeba ho dokrmit a následně očistit).
-ujde velmi málo, vyžaduje na delší cesty vožení v kočárku
ve třech letech:
-plínky nemá, chodí na nočník
-nekojí se (konečně
)
-fáze vzdoru je pryč, dá se s ním dohodnout na odložené spotřebě, pochopí, že ne vždy může být po jeho
-vyhledává kolektiv dětí na píškovišti, hřišti
-mluví srozumitelně ve větách, dokáže říct že má žízeň, hlad, potřebuje na záchod, případně, co se mu stalo
-obléká se samostatně (byť s chybami a některé věci jako tkaničky nezvládne)
-nají se samostatně
-ujde jakoukoliv vzdálenost, v kočáře nejezdí
Ještě se ti zdá, že se dvouletý a tříletý dítě v ničem od sebe neliší??????
Mmch já chodila do jeslí od půl roku, a jsem třicetiletý sociofobik, kolektiv z duše nesnáším, zvlášť ten organizovaný.