No, pro nás bylo utrpení, že až do jejích čtyř tam mohla být jen ty čtyři hodiny, protože hrozně záviděla dětem, že tam můžou spát. To bylo vždycky přemlouvání, ať jí tam nechám a nemohla pochopit, že to nejde. Ale znám i děti, který chodili do školky třeba i rok a pořád ráno brečely, že chtěj s mámou domů. Každej se musí zařídit, jak potřebuje a jak to jde. Ale ta možnost dítě někam umístit, ať už z jakýchkoli důvodů, tady dost často chybí.
Předchozí