Já jsem taky vlastně vyzkoušela vše - pracovat doma s miminem (šlo asi tak do roka), babičku (jeden den v týdnu, ideální aby se z toho nikdo ze zůčastněných nezcvokl, tj. já, syn ani babička), chůvu, jesličky větší i jesličky menší. Nejspokojenější jsme byli oba s menšími jesličkami - 10 dětí na 2 tety, rodinné prostředí. Chůva má obrovskou výhodu v tom, že hlídá i když je dítě nemocné, navíc není nemocné tak často. Ale synek se s ní trochu nudil, chyběly mu děti, nové hračky, změna prostředí, rytmus dne který sdílel s ostatními. Navíc ta cena. Do jesliček nakonec chodil cca od 22 měsíců, na 3-4 dny v týdnu tak do 13 h. Byl tam naprosto nadšený.
Vážně se mi nelíbí ta polarizace tématu - dítě s matkou doma do tří let je jedině správně, dítě v jeslích je matkou odložené, "proč jste si ho teda pořizovali bla bla bla...". Přece je možné v nějaké míře využívat jesle a přitom být milující matka, dávat dítěti maximum ze sebe, být pro něho pevnou vztahovou kotvou...
Předchozí