Jistě, takhle to zní velmi smířlivě. A uznávám, že pod vlivem vlastní negativní zkušenosti člověk asi vidí věci jinak. Ale já reagovala na věty jako "Proc si ho porizovat,kdyz od nej uhanim a nechci s nim byt doma.nechci se mu venovat,otravuje me s nim zvatlat a ucit ho nove veci.Jeste zakrnim.V poradku.Tak proste deti nemejte,je to opravdu vase vec." Což se klidně dá říct o tobě v době, kdy ses "musela" vrátit do školy. Tak jako se jiné ženské z téhle diskuse "musí" vrátit do práce. A jistě by se tenkrát našla moudrá matka, která by řekla: vždyť by se to jistě dalo nějak vyřešit, přerušit, dodělat školu dálkově, říct si "no co maturita, hlavní je prospěch dítěte". A byla by to stejná pitomost jako tvůj výkřik "ale vždyť NEMUSÍ, o tom to celé je".
Protože já nešla do práce, protože by mě otravovalo učit kluky novým věcem a žvatlat s nimi. Ale také vím, že až vyrostou, budou mít svůj svět - a já nechci ztratit základy toho vlastního.
Předchozí