Přidat názor k článku Máme druhé dítě aneb První rok se nezastavíš

Dášo však to je v pořádku, každý má svůj názor, jinou zkušenost, má hranice nastavené jinde. já ti nechci nutit že to moje je dobře a tvoje špatně.
moc dobře nevím jak ti odpovědět na to co tě zajímá, prostě já to mám jinak. nevadilo mi se plácat doma na zahradě s těhu břichem a batoletem, naopak dovolená kterou jsme ten rok měli (když jsem čekala kluky) byla nejhezčí co jsme zatím měli - byli jsme v českém ráji, takže nic náročného, a prostě jsme zvolnili tempo podle dcery (v té době 20měs) a mého břicha. asi je to také dáno tím že dcera byla velmi hodné mimino, dobře spí, a ani dvojčata nebyla problémová.
je to dáno i povahou - já i manžel nemáme moc rádi stereotyp, dobře se cítíme v situacích které jsou pro nás výzvou. jsme dost společenští a často máme návštěvy, prostě usedlejší styl života není nic pro nás. čím složitější nebo obtížnější situace/okolnosti, tím lépe se dokážeme přizpůsobit a vybičovat k lepšímu výkonu.
prostě my jsme v tom všem našli víc pro než proti. jistě že jsme ted omezeni - jenom vypravit a obléct sebe a děti mi trvá nějakou chvíli, museli jsme koupit větší auto (do kombíka se nevejdeme), v restauracích budíme trochu pozdvižení protože je nás prostě hodně (ale máme jednu oblíbenou kde nás znají, tak tam nám to nevadí:)). další věc jsou peníze - je to náročnější, ale s manželovou pomocí můžu chodit na pár hod týdně do práce (která je mým koníčkem takže to beru při jednom).
já jsem si zase neuměla představit, vypiplat jedno dítě, jít na chvíli do práce a znova to prožívat nanovo, a upřímně bála jsem se že bych to pak hůř zvládala psychicky (takhle se mi děti narodili do 30tky).
mě to prostě baví, baví mě organizovat si den, ráda pracuju a funguju pod mírným (únosným) stresem, potřebuju ho. baví mě dělat blbosti s dětma, chytat jednoho, přidržovat druhého, pomáhat třetímu, a tak pořád dokola, a těšit se až dorazí manžel z práce abych mu předala na chvíli děti a naložila se do vany
jediné co je opruz je tlačení toho těžkýho kočáru
tak se vždycky naštvu, přivážu si jednoho kluka do šátku na záda, druhýho dám do golfek po dceři, dceru vezmu za ruku a mám radost jak se mi to dobře jede a baví mě přitom jak se na mě lidi koukaj (většinou obdivně - a moje ješitnost roste někdy taky soustrastně a to mám pak chut bacit ).