Přidat názor k článku První zážitky se šátkem

Syn byl docela ubrečené miminko. Asi do půl roka řval, pokud nebyl chován a někdy brečel i když jsem ho nosila. V šátku brečel taky, ale o dost míň než obvykle. A lidi taky reagovali "Moc se mu tam nelíbí" a to stačilo, aby trochu zavrněl. U dítěte řvoucího v kočárku nikoho nenapadne, že "se mu tam asi moc nelíbí", i když to tak často je (syn by si v kočáru vyřval plíce).
Musím ale říct, že jsem se setkávala hlavně s milými reakcemi lidí okolo ("To je hezký, že je u maminky. A jak spokojeně kouká") Nejlepší jsou reakce dětí. Jedno dítko dokonce upozorňovalo rodiče, že si paní nese miminko v tričku
Setkala jsem se akorát s jednou zápornou reakcí ze strany nerudné důchodkyně. A když se mě někdo ptá, jestli tam není namačkanej, nebo jestli se mu tam líbí, tak odpovídám popravdě, že v kočárek nemá rád a kdo se má po městě s kočárkem tahat. A ne, opravdu mě nebolí záda a nemyslím si, že bych si je zničila. A jemu záda taky nezničim. A ne, opravdu jsem si syna šátkem nerozmazlila. Ano, kočárek máme, ale skoro nepoužíváme Atd.