Přidat názor k článku První zážitky se šátkem

Nosila jsem syna v šátku jak jen to šlo ( kočárek jsme ale taky měli :)) a samozřejmě jsem se setkala i s výše popsanýmy dotazy. Nejdřív mě to takly vadilo, pak jsem se to naučila buď ignorovat, nebo jsem odpovídala takto : "Byly takto odnošeny miliardy lidí po celém světě v celé historii lidstva na všech kontinentech, to kočárek je "moderní vynález", a moje dítě je tak spokojené, já jsem tak taky spokojená a pokud to vadí Vám (těm čumilům a kecalům), tak se dívejte jinam a myslete si svoje." A hotovo.
Připojím ještě jeden zážitek, který mi v tomto dost pomohl. Jednou jsem stála na zastávce, čekala na autobus a vedle mě si stoupnul velmi starý pán a díval se na malého v šátku. Usmála jsem se na něj, ale čekala jsem zase ten jeden "chytrý "komentář. Pán ovšem překvapivě řekl : "Mě tak moje maminka taky nosila, tehdy se tomu kusu látky říkalo chůvka (bylo to něco jako travnice :) Je dobře že to miminko tak nosíte, miminko má být u maminky." K naší debatě si přistoupla ještě jedna paní, která se dívala velmi nedůvěřivě a pán se na ní otočil a řekl směrem k ní : "Vždyť se podívejte, jak je to maličké spokojené!" Od té doby jsem chodila s šátkem s úsměvem a když jsem narazila na blba, vzpomněla jsem si na osvíceného starého pána...