Překvapuje mě, proč si jako autorka děláš hlavu z toho, co na šátek říkají nějací hloupí kolemjdoucí, nejspíš ignoranti, co sami měli asi problémy s vlastními dětmi
Takoví totiž mají většinou nejvíc mouder
Na ně se vyprdni, ty sama přece víš, jestli je nebo není tvýmu mimináči v šátku dobře a ať si ostatní víš co....
My taky nosíme děti v šátku. Akorát jsme na to nepotřebovali ani kurz, ani dvd, jen papírový návod a zbytek šel instinktivně metodou pokus-omyl. Ani jsme nezkoušeli nejprve kratší vzdálenosti a pak delší, prostě jsme mimino napoprvé uvázali podle návodu a protože neřvalo, tak jsme usoudili, že je mu tam dobře. A bylo mu tam dobře.
Metoda pokus-omyl ale není úplně to správný, pač nám jednou dítě z šátku vypadlo (úvaz batoh na zádech). Špatně jsme přečetli návod a neřídili se přesným postupem. Adámka jsem naštěstí chytila, ale od té doby návod čteme pořádně
Se šátkem jsme absolvovali třeba týdenní dovolenou na Vysočině, kam bychom se s kočárem nedostali, pač nemáme auto. Devítiměsíční Adámek vydržel v šátku celou cestu autobusem s přestupy, prospal to, pak se na chvíli vyndal, posadil, najedl v autobuse a pak zase hup do šátku. Ani jednou se nestalo, že by se nechtěl nosit. A to nejen celý týden na dovolené, ale v podstatě dodnes. Nikdy v šátku nebrečel, ani kvůli hladu, protože šátek ho vždy ukolíbal i ve chvílích, kdy mu vadilo něco jiného - plína, hlad, žízeň. Dával mu pocit bezpečí.
Rozmazlit dítě v šátku myslím nejde. Adam je daleko samostatnější než většina dětí, které se v šátku nenosily vůbec. Ale není to šátkem, je to hlavně jeho povahou a možná naším stylem výchovy (s ničím si moc nelámem hlavu a když neteče krev, tak o nic nejde
)
Dítě rozmazlíte přehnanou péčí, starostlivostí, obavami a tím, že dítěti budete neustále předhazovat zábavu. To jde s šátkem i bez šátku.
Nošení v šátku není přehnaná péče - pokud tedy šátek nebudete dlouhodobě používat např. jako prostředek k usínání nebo zklidnění dítěte při vzteku, vynucování a jiných formách nátlaku na rodiče