Přidat názor k článku První zážitky se šátkem

Pobavila jsem se u příspěvků, kde se píše o babičkách a tchýních. Moje tchýně - matka mojí partnerky - je v tomhle ohledu přímo ukázková. Bývalá dětská sestra, která se školila na konci 60. let... Naprostý děs... Nejraději by, aby byl malý (5 měs.) už dávno na umělé výživě, nejlépe také s nějakým příkrmem. Přírůstek 300 gr za měsíc jí nestačí, jejími slovy: "Kdyby přibral půl kila, byla bych klidnější." Jakoubek váží 7 kg, do 3 měsíců přibíral i 600 gr za 14 dní .
Potom by samozřejmě měl spát skoro pořád, a to v postýlce, už časté spaní v kočárku je problém (co když si na to zvykne?)Postýlkou je úplně posedlá, jako by to byla alfa a omega miminkovského života, pořád jsme jen slýchaly... "Dávejte ho takhle přes den taky do postýlky, ať si zvykne..." Když jsem ho jako novorozeně houpala na rukou a vsedě na gymn. míči, přikázala mi, ať ho položím, nebo si - nedejbože - na houpání zvykne! (Poslechla jsem se skřípěním zubů, abych naší hádkou nerozhodila partnerku - šestinedělku.)
Skoro jsme se pohádaly, když první 2 měs. spal malý u nás v posteli. Považuju to za nejlepší pro matku i dítě - i po svých zkušenostech s dnes 8 letým Kryštofem. Ale ne, zase - zvykne si a rozmazlí se.
V šátku ho ještě neviděla a já zas nechci vidět ty kecy.
Hlavní je, aby měl dokonale sladěné oblečení... když mu byla volnější čepička, dala mu do ní vatu... aby byla hezky "vyšponovaná". Pochvalovala si, když mu nejrůznější čepičky zkoušela a on nebrečel: "Ty seš hodnej, ty si necháš líbit všechno!" Jestli tohle je ideál dítěte, tak panebože!!!
Mě jako "umírněnou alternativku" )) (chtěly jsme porod doma, nakonec to neklaplo, ale např. používáme papírové pleny...) tyhle věci dost ničí. Vždycky si říkám: jak jsme vyrostli my, když naše matky poučovaly takovéhle zdravotnice?