Přidat názor k článku První zážitky se šátkem

Marečka už v porodnici hodně trpěl na prdíky, ale dalo se to ještě vydržet. Horší to bylo po návratu domů, kde probrečel celé dny ( v noci naštěstí spinkal). Asi po třech dnech jsem vytáhla šátek a najednou bylo ticho. Marča spokojeně spinkal a já mohla dělat co jsem potřebovala. Tahle idylka byla jen když jsem ho měla v šátku na ,,stojáka,,. V klubíčku být nechtěl, což nevadilo, protože stačí šátek víc utáhnout a krásně drží zádíčka i hlavičku. 3átek jsem používala a používám jak doma tak venku. Pokud jsme vyšli ven s kočárem tak Mareček celou procházku proplakal Když se šátkem tak sladce spinkal. V zimě bylo faj, že jsem ho nemusela nijak navlíkat. Byl oblečen stejně jako já jen měl navíc punčožky a protože mu koukali nožičky tak asi patery ponožky z toho jedny teplé, tahle oblečeného jsem ho zapla pod větší bundu nasadili čepice a vyrazili ven. Reakce lidí byly a jsou různé vyslechla jsem si jak jemu i sobě ničím páteř a kdo ví co ještě, ale také jsem často slyšela jak mám krásné miminko( většinou holčičku) a že takhle by se měla nosit všechny děti. Nedovedu si představit jed s kočárkem v Mhd nebo na úřad či do města.Díky šátku jsem nikdy nemusela řešit schody nebo obcházet půl sídliště abych mohla přejít na druhou stranu silnice.Je pravda, že každý kdo vyrazí ven s dítětem v šátku se musí připravit na to, že si na něj budou lidi ukazovat a hodně z nich Vám také řekne svůj názor. Nosím Marču v šátku cca 9 a půl měsíce a ukazující lidi už nevnímám a nad špatnými názory lidí, kteří šátek nikdy neskusili,se jen pousměju. Díky šátku mám doma dalo by se říct stále se usmívající dítě, které je v pohybovém vývoji zhruba o dva měsíce napřed a navíc se nebojí lidí a může si ho pochovat kdo chce na všechny se řechtá stejně, ale u mámy má úsměv nejširší.