Článek je jistě pěkný, ale jeho úvod mi velmi velmi kalí radost. Jak autorka sama píše, nemá ráda argumentaci těmi lidmi, kteří o věci nevědí - a přitom se jí sama dopouští. Samozřejmě narážím na telata. Ta se rodí bez jakýchkoli protilátek (dáno typem placenty) a po porodu jsou (není-li to chov BTPM) většinou přemístěna do venkovních samostatných boudiček - boxů. Napájení mlezivem je samozřejmostí, dokonce nutností. Je to totiž jediný způsob, jak do něj dostat nějaké protilátky od matky, celkově během prvních 24hodin by mělo telo přijmout cca 10% své váhy v mlezivu. Ovšem protože ve stájích je extrémně mikrobiálně zamořené prostředí (hrozí zápaly plic, průjmy atd.), tele se po poporodním ošetření přesune do venkovní boudičky a mlezivo je mu samozřejěm donášeno. Teleti venku opravdu není zima (musí však být chráněno před průvanem a vlhkým prostředím, tj. nutná suchá kvalitní podestýlka), naopak skot trpí při teplotách nad 25 stupňů tepelných stresem. Separace je zásadní krok VE PROSTĚCH telat, být s matkou je sice fajn, ale když riziko úmrtí tam naroste až několikanásobně, potom je ta seprace nutná. Pozor, mluvím o stájovém chovu mléčných plemen, nikolik a odchovu na pastninách u masných pkenmem, když je matka a tele venku v prostoru, potom ten infekční tlak je nesronatelně menší. Holštýnské kravičky však takto venku chovat nelze, jsou vysokoprodukční a při plné laktaci mají skutečně problém ujít i nějaký kratší úsek na pastvu, takže sedává přednost volnému ustájení (samožřejmě vazné by už mělo být minulostí). Poprosila bych proto nelitovat telátka, že mají svou budku chudinky a nejsou u mámy, je to jako litovat miminko, že dostalo injekci proti tetanu a přehlížet, že je smrtelný - a to riziko smrti pro tele je MNOHEM vyšší než riziko tetanu u dítěte.
Předchozí