navíc silně stranící mužskému pokolení. Nikde jsem se tam nedočetla, co dělat s chlapem, který je prostě protivný jen tak, aniž by měl plnou hlavu starostí, se kterými se přes vrozené stereotypy nedokáže svěřit a trápí se a trápí a my ženské ještě k tomu ....
Já se zeptám, když vidím, že manžel přišel bez nálady, když řekne že nic a podívá se tím svým pohledem ... usměju se (pomyslím si, ať si blbeček trhne) a dám mu pokoj. Jistě, má právo na svou náladu, ale to já taky ... a když tak nad tím přemýšlím, já když mám depku, tak vůbec nemluvím a on za mnou pak pořád chodí a co ti je, co se děje :), máme to doma nějaké převrácené.
Předchozí