Přidat názor k článku Bude někdy líp?

Prozivam to same... Pritel, ktereho jsem milovala ze vseho na svete nejvic a nedovedla si predstavit zivot bez nej, mi v listopadu rekl, ze uz me nemiluje. Byli jsme spolu pres 6 let. A vite co je na tom nejhorsi? On byl muj jedinej zivotni sen, on, my, jednou nase deti. Tak jsem byla stastna, jen tohle mi stacilo. Vzdycky jsem to vedela. A najednou tu neni... Je mi porad oporou, ale uz ho nesmim milovat. Asi ho miluju tolik, ze ho i chapu a proto ho proste necham jit a budu se tvarit statecne. Jenze je mi nejhur co mi kdy v zivote bylo... Miminko jsem s nim vzdycky chtela, on porad rikal, ze jeste ne. Vim, ze kdybych s nim uz mela dite, byla bych ted silnejsi. Takhle jsem zustala uplne sama a nic me netahne kupredu. Ztratila jsem vsechno, na cem mi kdy v zivote zalezelo. Pritom deti jsou pro me v zivote strasne dulezite, o jednoho drobecka jsem se 5 let starala a vim, co to je za pohon, kdyz nekomu delate stastne detstvi... Zkuste se soustredit na sve deti a hrajte si s nimi, vse bude hned mnohem snazsi...