Přidat názor k článku Kráva, soudruzi a slzy v očích…

Ahoj,
doposud jsem jen sledovala náhodné diskuze,který my jsou zasílány pravidelným mailem z Rodiny. Musím říct,že tahle hoodně dlouhá mě zaujala a přečetla jsem téměř všechny příspěvky. Teď jak to vypadá už se blížím ke konci diskuze a pomalu se ztrácím a moc nechápu o čem se to tu vlastně dohadujete? Domnívám se,že je každého věc, zda se rozhodne rodit doma nebo v prodnici. Osobně mě možnost domácího porodu ani nenapadla,informace o tom jak to probíhá v prodnicích jsem sice měla(a některé byly opravdu hrůzostrašné),ale tak nějak jsem spoléhala na to,že jsem silná ženská(ač prvorodička) a případné neshody s personálem dokážu odrazit. Možná jsem měla štěstí a opravdu můj porod proběhl v pořádku, malá se narodila 2,5hodiny od takových řekněme silných porodních bolestí,lékařka která asistovala u porodu byla moc milá. PA byly sice zřejmě takového silnějšího ražení,ale nijak mi to nevadil(snažit se mě totiž některá utěšovat nebo něco podobného,zřejmě se tam rozbrečím.Malou mi přiložili ihned na břicho a u vážení,měření atd. asistoval tatínek, který bohužel porod nestihl, protože mu tvrdili,že jako prvorodička porodím podle nálezu nejdřív za deset hodin, spletli se bylo to za 3h. A to je jediné, co bych mohla nemocnici vytknout, nedovolili mi,aby zůstal přítel se mnou na předporodním pokoji. Nakonec ale ani to mi tolik nevadilo, jelikož ke konci bych ho asi zbila . Tím tedy chci říct, neodsuzujte porody v porodnici, obzvlášť, když jste je nezažily(Pestřenko ) a nemáte představu jak to opravdu probíhá ani já netuším jak vypadá porod doma a nic proti němu nemám.