Přidat názor k článku Kráva, soudruzi a slzy v očích…

Porod doma je pro mne nepředstavitelná záležitost a ty, které si na to troufnou a troufly blahopřeji k odvaze a těm, kterým o tom zatím uvažují, přeji, aby neměly komplikace a děti i ony maminky z toho vyšly bez újmy na zdraví.
Osobně sem na takovou věc srab, ale po mém šileném těhotenství rodit doma a něco by se pokakalo, tak asi skončím jako ta paní v reklamě "Nemyslíš, zaplatíš"
A s tou PA sem u mého porodu v Thomayerce v Praze dostala přidělenou k porodu PA, která se o mne starala už když sem v těhu ležela u nich na kapačkách a byla to báječná ženská . Praktikují tam rooming in, takže malou sem měla celou dobu u sebe, paráda. Nikdo mi ani slůvkem nenaznačil, že malou musím mít v přiděleném vozíku, když sem jí celou dobu pobytu tam měla u sebe v posteli ...patřím k těm, co neměli nikde žádnou protekci, odrodily v klidu v porodnici, nemají z toho žádný přetrvávající stresy a pokud bych měla ještě někdy rodit, tak jedině v porodnici...už jen pro ten pocit, že se tam dá případně zachránit víc než doma.
A běžky v šestinedělí si nedovedu představit, ale každej to holt má jinak :) A autorce přeji, ať jim Sluníčko prospívá a dělá jen radost A ještě jí přeji pevnější nervy při čtení některých příspěvků...každý sme holt nějaký a ne každý máme stejný pohled na věc