Přidat názor k článku První zážitky se šátkem

Milá Evo,
nenech se tou pisatelkou odradit.
Možná víte, kdo jsem Jsem nevidomá maminka dvouměsíčního synka Venouška. A šátek nás učila vázat naše dula.
Světe div se, překvapujeme mnohé vidící lidi, jakto, že umíme vázat šátek a jak nám to jde rychle. Dokonce jsme se byly podívat v porodnici na sestřičky a ty koukaly a žasly, jak je tam miminko spokojené.
Venoušek tak na mě večer usíná, i teď na mě spinká, protože nás sem tam zlobí bříško. A takové nošení v šátku je na prdíky bomba. Jednak se maličký uklidní a jednak se krásně tím natřásáním vyprdí.
A reakce lidí? No tchýně řešila, že jeho páteřička trpí. Ale já byla malého ukázat na rehabilitai, kam jsem chodila a hele, byl mi šátek požehnán.
S malým se tak dostanu lépe, než s kočárkem. Navíc v Ústí je plno kočárků v trolejbusu a já bych nepřišla na to, kam si mám stoupnout.
Klokanky, ani baby vaky mi nevyhovují a Venoušek v nich nikdy tvrdě neusnul a v klokance visel a nelíbilo se mi to.
Evo, byla bych moc ráda, kdybychom si třeba i něco soukromě napsaly a nebo kdo by si ohledně nošení se mnou chtěl napsat, budu ráda.
Romča a spící Venoušek v šátku
Mail:
romana.vsetickova@seznam.cz